Mikrofotobanky

Ruku v ruce s poklesem cen kvalitní fotografické techniky v posledních letech, zejména zrcadlovek, vzniká rostoucí množství kvalitních fotografií v digitální podobě. Současně s rozvojem internetu a elektronických médií je nyní mnohem snazší "spárovat" nabídku kvalitního obsahu a poptávky po něm. Právě rychle rostoucí nabídka kvalitních fotografií od neprofesionálních a poloprofesionálních fotografů dala vzniknout úspěšnému modelu tzv. mikrofotobank. Zatímco profesionálové se svojí drahou fotografickou technikou, studiovým vybavením a profesionálními modely plnili svými výtvory makrofotobanky, kde se za fotografii platí řádově desítky až stovky dolarů, nově zakládané mikrofotobanky založily svůj obchodní model právě na nabídce kvalitních fotografií pořízených nyní již běžně dostupnou technikou. I když je makrofotobanky z počátku nepovažovali za vážnou konkurenci, nyní je mikrofotobanky v mnohém překonávají (pokud nechceme přímo použít výraz válcují). A to i díky tomu, že mikrofotobanky dokázaly přitáhnout i profesionální fotografy, kteří zde díky vyššímu množství prodaných fotografií a z počátku i méně kvalitní konkurenci generovali zajímavé příjmy.

Princip fungování mikrofotobank je jednoduchý: od velkého počtu většinou amatérských a příležitostných fotografů shromáždí databázi fotografií, které pak za obvykle malé částky nabízí zájemcům. Fotografové pak dostávají podíl z výnosu z fotek, které byly prostřednictvím dané mikrofotobanky prodány. Při standardních licencích inkasují fotografové řádově desítky centů až jednotky dolarů (resp. eur), výnosy mikrofotobank se obvykle pohybují v jednotkách až desítkách dolarů (resp. eur). Platby se liší zejména podle velikosti (rozlišení) prodaných fotek a podle druhu licence (možnosti použití koupené fotografie).

Zatímco v počátcích rozvoje mikrofotobank, což bylo přibližně v letech 2002 až 2006, nebyly kladeny příliš vysoké nároky na kvalitu fotografií (fotobanky potřebovaly zejména dostatečně naplnit a rozšířit své databáze), nyní jsou všechny fotografie podrobovány velmi podrobné prověrce. Mikrofotobanky zaměstnávají desítky editorů, kteří méně kvalitní fotografie dál nepustí. Ke zpřísnění požadavků na kvalitu došlo zejména v letech 2008-2009, kdy se začaly počty fotografií (a ilustrací, které je rovněž možno prostřednictvím většiny mikrofotobank prodávat) pomalu blížit hranici 10 milionů. Současně byly některými mikrofotobankymi (Shutterstock, iStockphoto) zavedeny resp. zpřísněny vstupní testy, kterými musí zájemce o prodej fotografií projít. Stále častěji se rovněž stává, že mikrofotobanky odmítnou kvalitní fotografie, kterých už mají v databázi příliš mnoho nebo které mají podle názoru jejich editorů malý potenciál pro budoucí prodej.V poslední době mikrofotobanky navíc přistoupily k tomu, že prochází databázi a promazávají méně kvalitní a komerčně neúspěšné fotografie. To se však týká zejména starších portfolií, které obsahují fotografie z dob, kdy byly požadavky na kvalitu hodně nízké.

Z pohledu fotografa jsou tak mikrofotobanky prostředkem, jak získat zajímavý nadvýdělek, ale jen pro velmi malé množství nejschopnějších (a nejpracovitějších) se mohou stát hlavním zdrojem obživy. Konkurence stále rychle roste, mnohem rychleji než poptávka po fotografiích. Průběžné nahrávání nových fotografií je základním prvkem většího úspěchu. I když mají prodeje určitou setrvačnost, už po několika měsících stagnace počtu fotografií v portfoliu dochází k poklesu výnosů. Důvody tohoto vývoje jsou dva:

(1) se soustavným růstem databáze fotobanky klesá podíl portfolia na celkovém počtu fotografií, přičemž nové fotky mají z důvodu vyšších nároků obvykle nadprůměrnou kvalitu;

(2) nové fotografie přivádí kupující i k ostatním fotografiím v portfoliu autora a mají tedy částečně i marketingový účinek (i když nemusí být přímo poptávka po nich samotných); některé mikrofotobanky navíc nové autory a nové fotografie zvýhodňují ve výsledcích vyhledávání (např. Shutterstock ve vyhledávání podle "most popular" zohledňuje i dobu, po kterou je fotografie v databázi, a na prvních místech mohou být fotografie jen několik dnů staré s malým počtem prodejů).

Jak je vidět z výše uvedeného textu, zajímavý výdělek z mikrofotobank zdaleka není automatický. Vyžaduje soustavnější práci a alespoň průměrnou znalost základů fotografování. S fotografiemi z dovolené nikdo díru do světa neudělá a je třeba tvořit i produkty určené výhradně pro fotobanky. Nicméně pokud si myslíte, že fotíte dobře, fotíte rádi a jste ochotni věnovat čas i přípravě fotek a jejich nahrávání na mikrofotobanky, byla by škoda tento způsob přivýdělku nezkusit. Moje osobní zkušenost ze začátků je taková, že po prvních 3-4 měsících, kdy jsem se problematice věnoval v průměru 1-2 hodiny denně, vzrostl výdělek ze všech mikrofotobank na 1-3 tisíce Kč měsíčně. Na druhou stranu ale je třeba dodat, že většinu mých produktů představovaly vektory, které se prodávají obvykle lépe než fotografie.